wz

poetismus – od slova poezie, směr v české poezii 20. let 20. století, který se jako jediný z avantgardním uměleckých směrů zrodil v Čechách. Vznikl v okruhu básníků seskupených v hnutí Devětsil, zakladateli a teoretickými mluvčími poetismu byli V. Nezval a K. Teute (v manifestech Papoušek na motocyklu čili O řemesle básnickém a Poetismus, otištěných v časopisech Host 1924), nejvýznačnějšími básnickými představiteli se stali vedle Nezvala (Pantomima) J. Seifert a K. Biebl, v próze V. Vančura, v divadelní režii Jindřich Honzl a Jiří Frejka. Chápán jako „květ koruny života“, jako „umění života, umění žít a užívat“, chtěl být „metodou, jak nazírat na svět, aby byl básní“. Výrazové prostředky neomezoval pouze na slovo, ale také na obraz, zvuk, divadlo a film).

impresionismus – vzniká ve Francii nejprve jako směr malířský, přináší nové nároky na diváka. Impresionisté jsu mistři v zachycení nálady a okamžiku. Pomocí barvy a světla zachycují na obraze náladu, dojem krátkého okamžiku. Cílem tvorby malířů se stala především příroda. Pro malířskou techniku je charakteristické nanášení čistých barev v drobných dělených skvrnách na plochu obrazu. Výrazně se zjasnila paleta, vyloučila se čerň. Používají jemné barvy. V literatuře je v poředí lyrika, zvláště přírodní v próze i poezii. Literáti se orientují na intimní a přírodní tematiku. Píší v náznacích, snaží se zachytit jedinečný pravý okamžik, hudebnost a melodičnost verše. Nejde o konkrétní děj, ale o pocit. Užívá eufonii (libozvuk) a metaforu. V hudbě vynikl Debussy. Používají se nové hudební prostředky a postupy, jako neobvyklé akordy, neurčitost a zlomkovitost melodické linie, uvolnění dosud platných zákonů harmonie. U nás býl známý český malíř Antonín Slavíček. Maloval obrazy pražských ulic, sadů, trhů a nábřeží, v nichž objevil tvář moderního světa. Dalším umělcem tohoto směru byl francouzský malíř a sochař Paul Gauguin. Tvořil figurální náměty ze života bretaňských lidí a krajiny. Upouští se od impresionismu a hledá vlastní styl. Mezi nejvýznamnější impresionisty patří Clade Monet, který na výstavě v Paříži vystavil svůj obraz s názvem Imprese, vycházející slunce, kde objevil nové cesty pro malířství. Zachycuje východ slunce na mořské hladině. Tento obraz se stal na výstavě posměchem a skupina umělců dostala posměšný název impresionisté.

secese – secese je posledním z univerzálních mezinárodních výtvarných slohů, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Vytvořila módu a životní styl na přelomu 19. a 20. století. Název secese vznikl zprvuj jako označení protestního hnutí moderních umělců, usilujících o netradiční projev, proti akademikům a konzervativcům, kteří zastávali v uměleckých spolcích rozhodující místa. Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, lineárnost a plošnost, záliba v neobyčejných lomených barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní ornament vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, která vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevnosti. Secestní barevnost není pouhou charakteristikou zobrazeného předmětu, ale hodnotou samou o sobě,, secese vyhledává neobvyklé a dosud nevídané barevné odstíny a váže je podle

malíři: D. G. Rossetti, W. Morfia, A. V. Beardsley, V. van Gogh, P. Auguin, E. Bernard

kubismus – název malířského směru, který založili P. Picasso a Cbraque kolem 1910 v Paříži, pochází od přezdívky, kterou kritik Louis Vauwcelles užil k osouzení nových obrazů Braqua. 1908 recenzi první Braqueovy výstavy v Kahnweilerově galerii poprvé použil slova „kubus“ a následujícího roku hovořil opět v souvislosti s Braquem o „kubistických bizarnostech“. Mnohopohlednost.

malířství: P. Picasso, J. Čapek, C. Braque,

expresionismus – protiklad naturalismu a impresionismu, není přiřazován k avantgardě, je zaměřen na vyjádření individuálních prožitků, dostatečně silných, aby se mohly stát pravdivou realitou, emocionálně srozumitelnou.

hudba: A. Schönberg, A. Berg, A. Webern, E. Křenek, A. Hába

malířství: E. Munch, J. Ensor, O. Miller, E. L. Kirchner