wz

25. České divadlo ve 20. století

 

  1. 20. století
  2. reakce na války, nástup komunismu, nové divadelní směry
  3. text - appeal = způsob divadla, které vzniká přímo před divákem, a také s divákem


České drama 1. poloviny 20. století - oficiální

České drama tohoto období bylo ovlivněno moderním světovým dramatem.

 

linie s prvy impresionistickými a vitalistickými, poetická náladovost

-         pojetí divadelní inscenace jako uměleckého celku (nejen text, ale i světlo, hudba, scéna talent herců)

-         vzrůst úlohy režie a režiséra (vliv režiséra K. S. Stanislavského z Moskevského uměleckého divadla – MCHATU; v r. 1906 uvedl v Praze Čechovova Strýčka Váňu

Jaroslav Kvapil – režisér Národního divadla, autor hry Princezna Pampeliška a Rusalka (libreto k Dvořákově opeře) – poetičnost, impresionistický a symbolický smysl

Fráňa Šrámek – Léto a Měsíc nad řekou – lyrické drama

 

Prohloubení psychologie postav, omezení přemíry zápletek v ději

-         vliv H. Ibsena

Jaroslav GilbertVina – moderní tragédie, mravní problém svedené dívky (zbavit se společenských předsudků), 5 postav, 1 měšťanský pokoj, časové rozmezí - odpoledne

 

historické drama

-         realistické – Alois Jirásek

-         prvky symbolismu a filozofické reflexe – J. GilbertFalkenštejn, Jiří MahenJánošík, Nasredin čili Nedokonalá pomsta

 

vážné drama

František Langer

Periférie – o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti, psychologické drama

Jízdní hlídka, Dvaasedmdesátka – úsilí o harmonii všech složek dramatu, legionářská tematika

Velbloud uchem jehly – veselohra, Obrácení Ferdyše Pištory – veselohra, Andělé mezi námi – utopická hra

 

jevištní expresionismus

-         prudká a křečovitá gesta

Karel Hugo Hilar – režisér ve Vinohradském divadle, pak v Národním divadle

Ze života hmyzu – inscenace hry bratří Čapků

 

-         významní herci – Václav Vydra, Eduard Kohout, Bedřich Karen, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Saša Rašilo, Hugo Haas, Ladislav Pešek, Olga Scheinpflugová, Růžena Nasková a další

 

České drama 1. poloviny 20. století – neoficiální lidové divadlo

kabarety, zábávní scény, šantány

Červená sedma – Jiří Červený, Eduard Bass

Revoluční scéna – Emil Artur Longen

představitelé lidové komiky – Ferenc Futurista, Saša Rašilo, Vlasta Burian

Dědrasbor – divadlo dělnické – Jindřich Honzl

 

Avantgardní scény

od pol. 20. let – protějšek tzv. „kamenných divadel“; vliv poetismu, inspirace lidovou zábavou; kabaret, film, cirkus); divadlo tvůrčí, spjaté se životem (dialog s diváky)

 

Osvobozené divadlo

-         založeno ve 20. letech, mezi režiséry patřili Jindřich Honzl, Jiří Frejka, autorská a herecká dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich – divadlo autorské

-         Vest Pocket revue – Malá kapesní revue – vliv poetismu (uvolněná stavba, sled dramatických, hudebních a tanečních čísel v scénickém celku = parodie na tradiční postupy); písně, zábavná podívaná, nevázané veselí (studentská recese, tzv. hlína) smích, situační a jazyková komika – východisko z chaosu poválečné doby

-         v 30. letech přechod od dadaistického humoru a parodie k politické satiře (kritika hospodářské krize, varování před fašismem); spolupráce s džezovým komponistou Jaroslavem Ježkem (od r. 1929), vysoce intelektuální dialogy na předscéně (forbína) – zčásti improvizované – reakce na aktuální politické a kulturní události

-         hry Caesar – proti fašismu, o nedostatcích demokracie; Osel a stín – spor o stín, politické pozadí procesu; Kat a blázen – původ diktátora; Balada hadrů – F. Violin jako tribun lidu; rub a líc – krize, fašismus; Těžká Barbora; Pěst na oko – reakce na události r. 1938

-         součástí textů jsou moderní melodické a rytmické písně – David a Goliáš, Hej rup, Babička Mery atd.

-         1938 – divadlo úředně zavřeno, V + W odjíždějí do USA, po válce návrat, ale Voskovec z politických důvodů emigruje zpět do USA. Werich působil v divadle ABC

-         jedinečnost úspěchu V + W tkvěla v tom, že se jim podařilo uskutečňovat humor, nad nímž se člověk bez zábran směje, vzbudilo to veliký divácký zájem

-         návaznost na staroitalsko komedii dell´ arte a působení tradice amerických filmových grotesek, kombinace slovního a situačního humoru, využívána analogie s historickými či literárními souvislostmi, přesmyčky, novotvary, prvky z cizích jazyků, černý humor

-         filmy: Hej rup, Peníze nebo život, Pudr a benzin, Svět patří nám

-         jen Werich, Císařův pekař a Pekařův císař, Byl jednou jeden král, Až přijde kocour

 

D 34 - 41

-         avantgardní experimentální scéna založena v sezóně 1933 – 1934, další číselné indexy označují vždy konec sezóny

Emil František Burian – režisér a dramaturg, spisovatel, skladatelem výtvarník, herec

-         moderní lyrický divadelní styl – propojení všech složek – textové, mimické, hudební, výtvarné, taneční, světelné; kritický pohled, reakce na společenské dění, využití rytmizované sborové recitace – voiceband

-         adaptace děl klasiků (Klicpera, Shakespeare, Moliére), dramatizace prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař aj.) i poezie (Máchův Máj)

-         montáže z lidové poezie (Vojna), inscenace lidových dramat – Lidová suita; hry současníků – Brecht – Žebrácká opera, Nezval – Milenci z kiosku, Nezval – Manon Lescaut

-         v r. 1941 bylo divadlo gestapem zavřeno, E. F. Burian do koncentračního tábora, znovu otevřeno po válce jako D46, po smrti Buriana přejmenováno na Divadlo E. F. Buriana

Protifašistická divadelní fronta

-         konec 30. let a okupace

-         sblížení oficiálního a avantgardního proudu, aktuální dramata K. Čapka – bílá nemoc, Matka, V. Vančury – Jezero Ukereve aj.

-         za okupace většina divadel zavřena

 

Dramatická tvorba po roce 1945

40. a 50. léta – drama těsně poválce žilo částečně z toho, co bylo napsáno během okupace, v tomto směru dominovaly jinotajné hry, z nichž nejlepší a i divácky nejpřitažlivější byly jednoznačně Drdovy Hrátky z čertem. Komunistický převrat v únoru 1948 těžce poznamenal i dramatickou tvorbu, a tak jsou tato léta ve znamení uměleckého propadu. Hry byly politicky motivované, tendenční, ideologické hledisko převažovalo nad estetickými i mravními aspekty díla, byli zesměšňování nepřátelé režimu, kolektivizace venkova, budovatelské drama

Miroslav StehlíkNositelé řádu, Vašek KáňaParta brusiče Karhana

ovlivňováno ministrem školství Z. Nejedlým a ministrem informací V. Kopeckým, režimu nepohodlní umělci byli odsouváni z uměleckého života

Pavel Kohout – snaží se alespoň částečně prolomit povrchnost a mnohdy i stupiditu předešlých her, ale na pozadí osudů mladých lidí se odvíjí ideologická nota; Dobrá píseň, Zářijové noci – reagovaly na aktuální problémy a byly divácky atraktivní

Josef Kainar – Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou – první česká absurdní hra, zakázána

 

60. léta

František HrubínSrpnová neděle, Křišťálová noc – psychologizace postav, situační zápletky přecházejí do polohy charakterové, v centru pozornosti je izolace a samota člověka

Milan Kundera

Jakub a jeho pán – na motivy Jakuba fatalisty

Majitelé klíčů – návrat do doby 2. světové války, velký divácký úspěch

Ptákovina – groteskní fraška o moci a sexu, jejíž děj se odehrává ve škole, kde se v jedné třídě objeví na tabuli nakreslený kosočtverec, ředitel tuto aféru vyšetřuje, zároveň se ukazuje přízemnost a servilita vystupujících postav – pachatelem je sám ředitel, který chtěl mít důvod k prověřování svých podřízených

-         klasická divadla nedokázala oslovit diváka, a tak se drama přesouvá do studiových scén v Praze, Brně a Liberci, zde s představila celá řada vynikajících režisérů, autorů her a herců

 

Divadlo Na zábradlí

-         tato pražská scéna  stála u zrodu tzv. text-appealového typu divadla, a to již na počátku 60. let,k kdy se hlavními tvůrci antidivadelní koncipovaných pořadů z povídek, písniček a komentářů stali Jiří Suchý a Ivan Vyskočil

Ivan Vyskočil– herec a autor her, označován za duchovního otce netradičního typu divadla

Kdyby tisíc klarinetů, Autostop, Cesta do Úbic, Křtiny v Hbřvích aneb Blbá hra, Haprdáns neboli Hamlet Princ DÁNSký ve zkratce

 

Semafor

-         hudebně zábavné pražské divadlo, jež založil roku 1959 Jiří Suchý; Sedm Malých Forem – hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky a výtvarné umění

-         scéna písničkářské i herecké dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr

-         později Jiří Grossmann a Miloslav Šimek, po smrti Šlitra a Grossmanna se divadlo rozšiřuje o Petra Nárožného, Josefa Dvořáka, Miroslava Horníčka a další

-         nejvýznamnější inscenace – Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Návštěvní den
I. – III., Zavěste, prosím, volá Semafor, Kytice, Sladký život blázna Vincka

-         diváky přitahoval osobitý humor J. Šlitra, veškeré repliky pronášel naprosto nevzrušenou a neměnnou hlasovou intonací, návaznost na V + W, Suchý hravý typ

 

Divadlo Járy Cimrmana

-         divadelní soubor, který se stal v oblasti inteligentní mystifikace celonárodní legendou,k byl založen r. 1967 J. Šebánkem, a Z. Svěrákem, L. Smoljakem, a K. Velebným, po listopadu 1989 si toto divadlo udrželo své diváky a patří ke stálicím svérázného dramatického projevu

-         vytváření fiktivní pseudovědy, příbuznost studentské recesi, hra s nesmyslem, určitá intelektuální náročnost, humor je okouzlující, dojemný, lidský, civilní až neprofesionální herecké podání, bez trapného přehrávání, demonstrátor – herec je na jevišti jen proto, aby lépe, názorněji a důkladněji přiblížil divákům předmět svého vyprávění, s tím souvisí přednášky na jevišti

-         Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, široký a krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu, Blaník, Švestka

-         filmy Svěráka a Smoljaka – Kulový blesk, Vrchní, prchni, Jára Cimrman, ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Obecná škola, Kolja

 

Divadlo na provázku

-         Brno, Bolek Polívka, Miroslav Donutil…

Milan Uhde – adaptace slavných literárních děl – Profesionální žena (páral), Balada pro banditu (Olbracht), Pohádka máje (Mrštík); kromě spolupráce s divadlem napsal i původní hry: Svědkové, Děvka z města Théby, Pán plamínků, Modrý anděl, Veliké tiché Ave

B. PolívkaAm a Ea, Pépe, Poslední leč, Šašek a královna

 

Studio Y

-         divadelní soubor, Liberec, 1963, Praha 1978, Jan Schmid – nejdůležitější původní hry, inspiraci hledalo Studio Y v životních osudech osobností českých dějin

-         Třináct vůní (z deníku žákyně), Život a smrt K. H. Máchy, Outsider aneb Životopis slavného muže, Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška, Večírek

 

Václav Havel

jeho hry se řadí do kategorie absurdních dramat, absurdita se ale stává realitou

Zahradní slavnost, Vyrozumění, Audience, Vernisáž

 

Pavel Kohout

Taková láska – retrospektiva života mladé studentky, jež si vzala dobrovolně život kvůli zklamání v lásce

Sbohem, smutku, August, August, August, Ubohý vrah, Atest, Safari, Marie zápasí s anděly, Pat a neb Hra králů

 

Oldřich Daněk, Jiří Šotola, Daniela Fischerová, František Pavlíček, Ludvík Aškenazy, Ivan Klíma, Jan Antonín Pitínský