wz

15. Generace buřičů

 

1.      90. léta 19. století

2.      prohloubení politické krize – rozchod kultury s vládnoucí společností, pocity hořkého zklamání a osamocenosti – program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů; mladá generace spisovatelů vystoupila s Manifestem České moderny (1895); neměli jednotný umělecký program, jednotícím prvkem byl rozchod s vládnoucí politikou, polemické srážky s představiteli politiky, individualismus, návaznost na K. Havlíčka

3.      Omladina – protirakouské hnutí
revolta – odboj, vzpoura, vzbouření
reflexe – přemýšlení, přemítání, rozjímání
parafráze – opis výrazů v otčenáši

 

Viktor Dyk

Básník, dramatik a prozaik, ironik, romantik, reflexivní lyrik; právník a politik.

 

poezie

A porta inferi (= U bran věčnosti), Síla života, Marnosti – osobitý výraz: ironie, sebeironie, aforistická a epigramatická úsečnost, sevřenost, vyhraněná pointa a paradox, výrazný rým; vliv symbolismu

Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice – satiry na politický a společenský život v Čechách, ironicky komentuje dobové dění, prodejnost politiků

Milá sedmi loupežníků – balada; lyrika i epika, les, loupežníci zabili kvůli penězům poutníka, ona (asi jejich služka) ho viděla, ihned se do sebe zakoukali, chtěla ho varovat, ale loupežníci v mžiku vyskákali, nakonec je udala

Lehké a těžké kroky, Anebo – sbírky z 1. sv. války

Okno – vlastenecká národní lyrika, vyslovuje úzkost, zda český národ obstojí ve své zkoušce

Poslední rok

Devátá vlna – b. Rožďalovice – něco si vysnil, ale nerealizoval to, zklamán z 1. republiky, vzpomíná na babičku a matku (chtěl by být opět s nimi), ale zemřely

 

próza

Krysař – podle staré německé pověsti o krysaři, který zachránil město Hammeln od krys, ale nedostal sjednanou odměnu, proto zavedl zvukem píšťaly obyvatele do propasti – pomstil se za jejich lakotu, přežil jen blázen a nemluvně; autorovo vyjádření odoru k malosti a vzpoura proti ní

 

drama

Zmoudření dona Quijota – vliv symbolismus, přetvořená látka Cervantesova románu, autorova touha po vyplnění snů a po kráse vtělené do postav osamocených, bouřících se jedinců

 

František Gellner

Mladá Boleslav, žid, ovlivněn Novým kultem a Moderním Revue, karikaturista, ilustrátor, anarchista, snil o životě v Africe, ztratil se ve válce

Po nás ať přijde potopa – b. Perspektiva – nespokojený se životem, lepší už to nebude, b. Přetékající pohár – osamělý člověk si stýská po milované osobě, nabízí své srdce (pohár) a doufá, že ho někdo pochopí a že se to, co společnosti nabízí, jenom neodrazí zpátky

Radosti života – b. Což páni spisovatelé i přesto, že má chudý původ a špatné postavení, může ovlivnit měšťáky více, než kdejaký vysoce postavený spisovatel

 

Fráňa Šrámek

Sobotka, rodina se stále stěhuje, nedokončil práva, zprvu anarchista, kritik RU, armády a války (v 1. sv. byl na frontě), vojna mu byla za odpor proti armádě o rok prodloužena, během okupace se zabarikádoval v bytě

 

poezie

Života bído, přec tě mám rád – básníkův vztah k životu, provokující buřičství, výsměch; b. Curriculum vitae, Píšou mi psaní – rebelantská píseň, humor a ironie

Modrý a rudý – anarchistický útok na společnost a na rakouský  militarismus,
b. Raport – forma vojenského hlášení, paralela: umírající voják a umírající kůň – protiválečný protest

Splav – milostná lyrika, vyjádření vztahu člověka k přírodě, radost ze života a oslava domova, b. Voják v poli – voják se vrací z války a poznává prostředí, již vidí rodné hnízdečko a manželků, jen se mu to zdá, možná ve válce zemře, b. Splav – trápí se, vzpomíná na dívku, večer, v pozadí město, kdyby ji potkal, možná by ji ani lásku neuměl vyjádřit, b. Kdybych byl pastevcem koní – staral by se o ně, nikdy by jim neublížil

Rány, růže – verše z doby konce 1. republiky a okupace, vlastenectví a odpor k fašismu

 

próza

Prvních jedenadvacet

Stříbrný vítr – impresionistický román; příběh studenta Jana Ratkina, který se bouří proti pokrytectví a morálce měšťácké společnosti, symbol věčného mládí a naděje

Tělo, Past, Křižovatky – romány

Žasnoucí voják – povídky

 

drama

Léto – lyrická oslava mládí a lásky (Jeník a Stázka) v kontrastu s měšťáckým světlem, lyrická atmosféra horkého letního večera

Měsíc nad řekou – sjezd abiturientů, pocit rezignace a stesku stárnoucí generace, Vilík Roškot a Slávka Hlubinová – potomci bývalých spolužáků

 

Karel Toman

Kokovice u Slaného, rolnická rodina, nedokončil práva, tulák, novinář, úředník, bohém, procestoval Evropu, podepisuje protifašistické manifestace, během okupace píše protinacistické epigramy, básně velmi promyšlené, verš volný i vázaný, rýmovaný i nerýmovaný, tuláctví, svoboda, vzpoura proti společnosti, samota, zklamání z lásky, láska k domovu, oslava rolnické práce, náznaková poezie

Pohádky krve – dekadence;

Torzo života – svoboda, toulání, láska, b. Píseň – osobní zklamání z lásky, žena ho zradila a tak jí trhá obyčejnou, ošklivou kytici, b. Sentimentální pijáci – melancholie, rezignace na společnost a na život, který je nejistý, chce na vše zapomenout, třeba mu pomůže alkohol

Melancholická pouť – pocit společenského vyděděnce, přesvědčení, že revolta je neplodná; motivy tuláctví, zážitky

Sluneční hodiny – b. Tuláci – i oni se mohou radovat, popis jejich cesty a přírody, kontrasty (hlad x bohatství a přepych)

Měsíce – 12 básní, koloběh přírody, života a vesnické práce, b. Září – popis věcí, které se v tomto měsíci odehrávají, sv. Václav má svátek, příznačné počasí i nálada

Stoletý kalendář – b. Vlastní podobizna – hluboko v lese je dravý pramen, dere se k světu, on pije, voda mu dodává sílu, po někom (něčem) touží, ale je to neuskutečnitelné, oslava krásné přírody

Hlas ticha

 

Stanislav Kostka Neumann

narozen v Praze v rodině advokáta, účast v Omladině, 14 měsíců vězněn na Borech, založil anarchistický časopis Nový kult – politická, teoretická a kulturní revue, r. 1903 odchází na Moravu se svou 2. ženou, stráví 10 let krásného života, přispívá do Lidových novin, poslancem parlamentu, zakladatel komunistické strany, po válce národním umělcem; vlivy anarchismu, dekadence, satanismu

 

1. vstup do literatury

Jsem apoštol nového žití – cítí se vyvoleným, který dovede ostatní k vítezství

Apostrofy hrdé a vášnivé

Satanova sláva mezi námi – b. Ave satan – úvodní, b. Vypučel jsem nad bahna – volný, dlouhý, nerýmovaný verš, velmi abstraktní, autostylizace = nadřazen, pohrdá společností, aristokratický postoj, určité vize, předurčen k tomu, aby nesl zodpovědnost za osud své země

Sen o zástupu zoufajících – nenadřazuje se, nesráží úroveň společnosti, b. Sen o zástupu zoufajících – volný verš, staví se do polohy vůdce davu, lidí, nepohrdá jimi, je jedním z nich, chce se podílet na přeměně světa, společnosti, která bude spravedlivá, apostrofy, zvolací, tázací věty, předěl v tvorbě, podobné W. Whitmanovi, b. Stráň chudých lásek – lyrický popis přírody, zajímá se o život dělníků, láska dvou lidí, kteří jsou chudí a v lásce nacházejí zapomnění na tvrdý život

 

2. odchod na Moravu – mezník v tvorbě

Kniha lesů, vod a strání – opouští satanistickou poezii, vrací se k přírodě, b. Vstupní modlitba – parafráze, k zemi se vracíme, když je nám zle, b. Dedikace – smyslová, vitalistická poezie, pravidelný verš a rým, milostná lyrika sepjatá s přírodou, b. Ke chvále země – erotická poezie, chce milovat všemi smysly

S městem za zády, Láska

 

3. vliv civilismu

Nové zpěvy – poezie technická, civilizační, všímá si technických vymožeností, ruchu a života ve velkoměstě, strojů, vliv futurismu – obrací se do budoucnosti, opěvuje sílu a energii nové doby, b. Chvála rotačky – tiskařský stroj

 

4. proletářská poezie: Rudé zpěvy – boj proti třídnímu nepříteli, Srdce a mračna, Sonáta horizontálního života

 

5. tvorba za okupace: Bezedný rok, Zamořená léta

 

6. populárně odborná próza historická: Dějiny lásky, Dějiny ženy, Francouzská revoluce, Zlatý oblak


 

Petr Bezruč

Opava, samotář, nepatří do žádné literární skupiny, ale blíží se buřičům, publiku je anonymně (v Čase)

Slezské písně – b. 70000 – už je jich jen 70000 (100 tisíc poněmčili, 100 tisíc popolštili), má smysl udržovat si kulturu a jazyk, když je kolem národnostní útisk?; b. Kantor Halfar – vlastenec, český kantor, který chtěl stále učit česky na úkor Němců, neměl proto plnohodnotnou práci, oběsil se; b. Bernard Žár – stydí se za rodnou řeč, poněmčil se, zapřel i vlastní matku, aby se prosadil, umírá v horečkách, mluví s matkou česky, na pohřbu se jako jediná modlí a lituje upřímně; b. Jen jedenkrát – je jich málo, jak pravěká tlupa, žijí si špatně, prošvihli šanci na zlepšení podmínek, on zmeškal svou jedinou lásku (vdala se), čas nelze vrátit, vše si vyčítá, b. Maryčka Magdónova – autor vystupuje jako svědomí Maryčky, její druhé já, dramatický sled

Stužkonoska modrá – vzpomínková báseň, název vzácné můry, kterou našel v pozdním stáří a kterou hledal a toužil po ní celý život