wz

14. Umělecké směry na přelomu 19. a 20. stol.
ve světové a české literatuře

 

1.      přelom 19. a 20. století

2.      hospodářské problémy, majetkové rozdíly, 2. průmyslové revoluce – objev elektřiny a spalovacích motorů, objevena radioaktivita, atom, umělá hnojiva, antibiotika, pásová výroba; TROJSPOLEK – 1882 (Německo, RU, Itálie), spolek DOHODA – 1907 (Británie, Francie, Rusko); 1. světová válka

3.      malířství:

impresionismusCharles Monet – Imprese, Nádraží Saint Lazare, Rouenská katedrála – ráno, v poledne, večer, August Renoir – Houpačka, Akt ozářený sluncem, Edgar Degas – Baletní škola; Manet, Slavíček;

symbolismusAlfons Mucha, Jan Preisler

hudba:

impresionismusClaudie Debussy – Faunovo odpoledne, dívka s vlasy jako len; Suk, Novák

 

Nové umělecké směry

Symbolismus – umělecký směr poslední čtvrtiny 19. století, pochází z Francie a šíří se i do jiných zemí. Usiloval o vytvoření umění, které by proniklo k podstatě skutečnosti, a to soustředěným vnímáním všemi smysly. Básník chce vyjádřit skutečnost náznakem – symbolem. Konkrétní věci se stávají symbolem abstrakce. Symbolisté rozvinuli básnickou obraznost, kladli důraz na hudebnost verše, uplatnili volný verš.

Impresionismus – umělecký směr, který pronikl do ostatního umění z malířství. Umělcům jde o vystižený, zachycení prchavých dojmů, nálad, okamžiků Náměty často čerpají z přírody.

Dekadence – úpadek, zalíbení v náladách sutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem, pocity rozkladu a smrti, únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný, úzký, nedokonalý, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v Boha.

 

 

Česká literární moderna

V roce 1895 vyšel v časopise Rozhledy Manifest české moderny (autor Machar, Šalda, Krejčí, Sova, Šlejhar, Březina, Mrštníkové). Odmítal politiku mladočechů a přikláněl se k tzv. realistům. Představitelé České moderny manifestem zároveň reagovali na konzervativní a umělecky neproduktivní literární tvorbu ruchovců a lumírovců a nastolili otázku svobody jednotlivce v moderní společnosti. Umělecké směry přichází z Francie a v české poezii se objevují symbolistické básně, básně impresionistické, přichází směr civilismus, vitalismus. Básníci tvoří anarchistické verše, verše dekadentní. Jsou vydávány literární časopisy např. Moderní revue, Nový kult.

 

Josef Svatopluk Machar

Narodil se v Kolíně, studoval v Praze, potom pracoval ve Vídni, po první světové válce se dostal na místo generálního inspektora československé armády. Po odchodu z armády se zapojil do politiky – krajní pravice.

Confiteor – osobní zpověď; poslání jeho poezie je být kritikem pravdivě zobrazit současnost

Čtyři knihy sonetů – umělecky prohloubené, mezi verši se objevují tóny zklamání moderní civilizací, pocity zbytečného člověka, potácejícího se mezi horečnou prací a nudou. Básně jsou především psány jako osobní lyrika-

Tristium Vindibonabásník působil jako redaktor ve Vídni, kde se cítí být vyhnancem, kritizuje českou buržoazní politiku

Zde by měly kvést růže – kritika měšťácké společnosti (neupřímnost, pokrytectví, zbabělost), špatné postavení žen; b. Teta – dialog tety a neteře, teta říká, jak se musí starat o domácnost a rodinu, když se neteř ptá na nešťastný život a na manžela, tak ho hájí a snaží se vyvracet některé pomluvy o něm, rozpláče se

Magdaléna – mladý Jiří z bohaté rodiny potká v Praze prostitutku Lucy, ve které spatří nějaký příběh a tak ji vykoupí a odveze k sobě na maloměsto. Lidé je začínají ponižovat. Jiří chce dělat politiku, ale musí se rozhodnout, jestli ji bude dělat bez Lucy, nebo ji nebude dělat a Lucy mu zůstane. Lucy ho má ráda, a tak se pro jeho úspěchy obětovala a utekla zpět.

Svědomí věků – kritizuje reakční úlohu křesťanství a katolické církve.

Golgaty, Tritium Praga politické, satirické a ironické básně.

Vídeň, Třicet roků, Vídeňské profily - fejetony

 

Otokar Březina

Hlavní představitel symbolismu v našem básnictví. Jeho tvorba vyrůstá z idealistického názoru, že existuje nadzemská skutečnost, která je podstatnější než skutečnost vnímaného světa. V navazování kontaktu s tímto duchovním světem spatřuje pak jedinou perspektivu člověka a lidstva.

Tajemné dálky – b. Moje matka – vzpomíná na matku, kterou miloval, žila v bídě, chodila do kostelů, pracovitá, smrt přijala jako vykoupení, mystika: vstává z hrobu a je se synem, hřeje ho to u srdce, ví, že na něj nezapomene, proměnila se světlo, v poslední sloce se již autor také cítí poměrně starý, symboly: cesta života, strom času, prach stáří

Svítání na západě – b. Tys nešla – o konkrétní ženě, o životní situaci, nějakou ženu určitě najde, ale nepřichází, věří alespoň v solidaritu a přátelství mezi lidmi

Větry od pólu – vyvrcholením oproštění od hmotného světa, je nejabstraktnější z jeho tvorby. V mystickém tajemnu, kde splývá minulost s budoucností, láme básník okovy, které ho poutaly k zemi. Je to sbírka, kde básník vyjevuje velikost lásky, která sbližuje lidi a vyzývá je ke snášenlivosti.

Stavitelé chrámu – myšlenka o nadčlověku, který se obětuje a tvoří pro druhé – chvála básníkům a umělcům

Ruce – píše o přátelství mezi lidmi a národy

Hudba pramenů, Skryté dějiny - eseje

 

František Xaver Šalda

Největší český literární kritik, publicista, prozaik, básník, dramatik, esejista, profesor na UK v Praze. Uměl výborně francouzsky, anglicky a německy. Otázkám výtvarného umění, literatury, kultury i politiky se věnoval v časopisech Volné směry, Novina, Česká kultura. Od roku 1925 vydával časopis pro kritiku umění Tvorba, v letech 1928 – 1937 Šaldův zápisník. Ve svém literárním hledání dramatické zkratky dopěl ke kultivovanému a zhutněnému vyjádření. Svou literárně-kritickou činnosti ovlivňoval vývoj českého písemnictví a kulturního života od 90. let 19. stol. do 30. let 20. stol. Dokázal předvídat vývoj uměleckých směrů, který ztotožnil s předjímáním budoucnosti a duchovního pokroku společnosti.

Boje o zítřek – syntetické eseje, poznamenané vitalismem, ale částečně i sociálním a etickým zřetelem. Jsou to úvahy o umění, o jeho postavení v životě člověka, o tom, že umění má vychovávat a umožňovat intenzivní prožitky.

Duše a dílo – soubor domácích a cizích literárních portrétů seskupených kolem problematiky romantismu. Patří sem medailony Máchy, Němcové, Vrchlického, Sovy, Březiny, Ibsela a dalších.

 

Antonín Sova

Studoval práva, úředník Městské knihovny v Praze, později se stal jejím ředitelem. Jeho básnické sbírky přecházejí od impresionismu k symbolismu, dekadenci.

Květy intimních nálad – subjektivní, reflexivní lyrika, impresionistické zobrazení skutečnosti

Realistické sloky – dopad velkoměstské civilizace na nejchudší vrstvy, soucítění, odpor ke společnosti

Z mého kraje – přírodní lyrika, subjektivní, melancholie, smutek, iluze, melodický verš

Soucit a vzdor – soucit – s ponižovanými, vzdor – proti společnosti

Vybouřené smutky – převážně politická lyrika

Údobí nového království – symbolistická sbírka, loučí se se svojí dosavadní tvorbou, život vnímá smysly, prvky milostné lyriky

Krvácející bratrství, Jasné vidění – tyto dvě sbírky zaznamenávají rozpory v Sovově tvorbě

Básníkovo jaro, Básně nesobeckého srdce, Naděje a bolesti, Drsná láska – v závěru života se Sova vrací k přírodě a k osobním prožitkům.

Dobrodružství odvahy, Zpěvy domova, Zlomená duše

 

Karel Hlaváček

Pocházel z velmi chudé rodiny a byl pokládán za jeden z nejvýraznějších talentů.

Sokolské sonety – krása a radost ze života

Mstivá kantiléna, Pozdě k ránu – dekadentní sbírky

Z pozůstalosti – melodické básně podobné zvuku hoboje

 

Moderní světová literatura

Předchůdce byl E. A. Poe.

Francie – „prokletí básníci“

Charles Baudelaire

Symbolista, bohém. Měl milostný vztah s ženou, která byla inspirací řady jeho básní.

Květy zla – hledá krásu v ošklivosti; b. Zdechlinaobraz rozkladu a hniloby, Vztahy příroda působí na jeho smysly, Co povíš večer dnes pocity osamělosti překonává básník tvůrčí činností

Intimní deník, Malé básně v próze, Umělé ráje

 

Jean Artur Rimbaud

Svá díla napsal mezi 16. a 20. rokem života. V jeho tvorbě se odráží jeho dětství – nenáviděl svou despotickou matku. V díle vyjadřuje touhu po svobodě-Vliv na něj měl Verlaine, s nímž prožíval bouřlivý přátelský (možná milenecký) vztah. Zbytek života se živil obchodem a cestováním. Poezie – bezprostřednost, spontánnost, metafory; sonety.

Iluminace – vydal bez Rimbaudova vědomí Verlaine.

Opilý koráb – symbol básníka bloudícího ve vichřici, neotřelé metafory, výrazná obrazovost, fantazie.

Mé bohémství – oslava volného nevázaného života v souladu s přírodou, v níž nachází inspiraci pro své verše.

 

 

Paul Verlaine

Pocházel ze spořádané rodiny, ale bohém (alkohol, Rimbaud, kterého postřelil a za to byl uvězněn). Zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, verše se vzdáleně vtahují k tématu, důraz klade na rytmus a melodii, poezie má být hudbou. Nálady napovídá náznakem slov.

Píseň beze slov – sbírka; klade důraz na hudebnost verše, melodičnost

 

Anglie

Oscar Wilde

Studoval na Oxfordu, bohém, nápadný, vtipný. Obviněn z homosexuality, odsouzen, vězení. Zemřel 1900 v Paříži.

Šťastný princ – zlatá socha s očima ze safírů, je symbolem města, řeší problémy. Vlaštovka na popud sochy vydloubne jedho oko, aby ho donesla matce, které stůně dítě. Mladíkovi je zima a má hlad, holčičce spadnou sirky do bláta, vlaštovka má vytrhnout další oko, rozhodne se zůstat napořád, má sloupávat zlato ze sochy, umírá zimou a spade soše k nohám, princ je zlomen neštěstím.

Jak je důležité míti Filipa – divadelní hra

Ideální manžel, Obraz Doriana Graye

 

USA

Walt Whitman

Stébla trávy – b. O sobě zpívám – je člověkem radostným, svobodným, podle zákonů božích, váží si každého člověka, volný verš, bez básnických ozdob, pouze zvukové ozdoby

 

Německo

Rainer Maria Rilke

Kniha hodin, Nové básně, Sonety Orfeovi

 

Belgie

Émile Vergaeren

Chapadlovitá města

 

Rusko

Alexandr Alexandrovi Blok

Verše o krásné dámě, Dvanáct